S dovozem jsme několik let neustále bojovali. Zařídit totiž veškerou dokumentaci, domluvit se na lodní a poté pozemní přepravě, domluvit se na proclení a na následném doručení několika tun výrobků na smluvené místo, bylo vždy velmi komplikované a vyčerpávající.
Vzpomínám si na velmi nepříjemnou zkušenost se zásilkou kosmetiky z Izraele těsně před Vánoci. Bylo to ještě v době, kdy jsme neměli kancelář a kosmetiku měli u nás doma. Zákazníci na výrobky netrpělivě čekali. Zásilku mi schválně v přístavu v Kopru (Slovinsko) zadržovali, protože chtěli dostat více peněz než bylo domluveno (nakonec mi po několikadenním dohadování mezi třemi zeměmi zboží propustili do volného oběhu).
Manžel byl zrovna na několik dní v Izraeli. A většina silných mužů, které jsem potřebovala k nošení zboží z nákladního auta do našeho sklepa, byli nemocní.
Každopádně jsem sehnala tři kluky, kteří mi byli ochotni pomoci daný den v deset hodin ráno. Vše jsem tedy domluvila se Slovinci. A v sedm ráno mi zavolal slovinský řidič, jehož jediným dorozumívacím jazykem byla slovinština, že už přijel.
Vyšla jsem před dům. Žádné velké auto nevidím (několikrát jsem Slovince žádala, aby mi poslali menší nákladní auto, ulice v Dejvicích totiž moc široké nejsou). Volám tedy řidiči a on mi říká, že stojí s velkým kamionem asi 400 metrů od vchodu do našeho domu na široké hlavní ulici.
Přiběhla jsem tedy k jeho obrovskému kamionu a horko těžko jsem se s ním začala domlouvat. Řekla jsem mu, že jsem s kluky, kteří mi zboží odnosí domluvená až na desátou. On mi řekl, že tři hodiny čekat nemůže. Tak jsem ho prosila, ať mi složí palety na ulici, že tam s nima prostě na kluky počkám. Venku bylo pod nulou.
Na to mi odpověděl, že mi palety nemá jak složit na ulici, protože nemá čelo. Volala jsem do přístavu a křičela na ně, co si to představují, že mi poslali špatné auto a ještě řidič přijel o tři hodiny dříve, co mám jako dělat. V přístavu jim to bylo očividně jedno. Řidič kamionu mi řekl, že jediná možnost je, že zboží prostě zaveze zpátky na Slovinsko, že už dál čekat nemůže.
Z naprosto zoufalé a bezvýchodné situace jsem se rozplakala a opravdu nevěděla, co dělat. Pokoušela jsem se volat těm třem klukům, kteří měli přijít pomoct. Dva z nich mi telefon nebrali, ještě spali. Nakonec ten třetí telefon vzal, rozespalým hlasem se mě zeptal, co se děje a já se mu do telefonu rozplakala, že opravdu nevím, co mám dělat.
Slitoval se nade mnou a do dvaceti minut byl u nás. Ovšem, když zjistil, že budeme muset zboží složit sami s řidičem na ulici (byly to asi dvě tuny kosmetiky, stovky krabic) a potom je pouze se mnou nosit z hlavní ulice 400 m až do našeho sklepa v tom mrazu, vypadal, že omdlí.
Ale já ho s tekoucími slzami po obličeji povzbuzovala, že to nějak zvládneme. Z nedaleké Billy jsme si půjčili dva nákupní košíky a jezdili s nimi z hlavní ulice až k vchodu do našeho baráku.
Poté jsme vše po několika schodech nosili do sklepa. Trvalo nám to několik hodin. Sama jsem odnosila tunu kosmetiky. Když bylo konečně všechno nanošeno, únavou a vyčerpáním jsem padla :).
Kdyby naši zákazníci věděli, jak dlouhou a komplikovanou cestu musí zboží z Izraele absolvovat až do Česka a kolik slz a potu jsme věnovali každému výrobku, teprve poté by pochopili, proč ne vždy máme všechno skladem :). Ale za ty roky se to tak zlepšilo, že historky tohoto typu už naštěstí z posledních let nemám. Teď už nosím jenom děti :).
Chcete se za námi přijít podívat na veletrh a vyzkoušet kosmetiku, která je bez parabenů a je vhodná pro citlivou pokožku? Přečtěte si náš článek a doražte :)