Když jsem před nedávnem navštívila Mrtvé moře v Izraeli, vyprávěla mi Péťa, při nákupu kosmetiky, o Jeruzalémském syndromu. Toto ,,pobláznění" mě zaujalo natolik, že jsem se rozhodla o něm napsat článek.
Jedná se o duševní onemocnění, které souvisí s návštěvou města Jeruzaléma. Jeruzalémští průvodci tento syndrom bezpečně poznají. Turisté se najednou začnou chovat podivně, snaží se oddělit od skupinky, jsou úzkostliví, dezorientovaní, jakoby omámení a jejich péče o vlastní čistotu a vzhled je až posedlost. Zajímavostí je, že se neprojevuje pouze u jednoho náboženství, ale může postihnout kohokoliv. Tento syndrom poprvé popsal izraelský lékař Heinz Herman.
Když to na člověka přijde, může si začít myslet, že je Spasitelem. Těhotné ženy si mohou myslet, že jsou v jiném stavu právě s Ježíšem. Velice často se stává, že turisté vyrážejí do centra v hotelovém prostěradlu a stávají se poutníky z Kristových dob. V tomto stavu se vydávají na nebezpečnou cestu do pouště. V nejvyšším stádiu syndromu, už na sebe lidé poutají větší pozornost okolí. Začínají hlasitě zpívat, přeříkávat žalmy či verše z bible, pochodují na svatá místa a sami zde kážou. Většinou se jejich projev týká nápravy hříchů a problémů dnešního světa.
Ti, kteří to v tomto syndromu ,,dotáhli“ nejdále, se vtělují do různých postav. V tomto případě se už, ale jedná o skutečnou duševní poruchu, kterou v sobě měli už před příjezdem do posvátného města. Můžeme tedy potkat mnoho Janů Křtitelů a Ježíšů, kteří se procházejí historickými ulicemi.
Policisté, úředníci a turističtí průvodci jsou na tyto projevy připravení a pokud potkají někoho, kdo ztratil sám nad sebou kontrolu, mají povinnost odvézt ztraceného na místní kliniku. Ročně se na tuto kliniku dostane cca 50 turistů. Většinou se jedná o chvilkový syndrom, kde stačí chvilková hospitalizace, nebo tyto bludy po odjezdu z města vyšumí.
Takže upozornění pro všechny,kteří se do svatého města chystají, dávejte si pozor na jeruzalémskou atmosféru. Hotelové prostěradlo nechejte raději na pokoji :).